Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Problém pojmu svaz v občanském zákoníku

Nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., nabyl účinnosti 1. ledna 2014, přesto některá ustanovení nejsou vnímána se všemi možnými důsledky a vnímání pojmů je spíš zvykové.

Podle ustanovení § 214 odst. 2 obč. zák. mohou spolky k uplatňování společného zájmu vytvořit nový spolek jako svůj svaz a v takovém případě vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.

Spolky, jejichž povaha je svazová a které vytvořily jiné spolky jako svůj nový spolek, jsou vlastně spolky spolků. Jejich členy proto mohou být zase jenom spolky. Úprava právního postavení osob, včetně osob právnických, je totiž kogentní, což určuje § 1 odst. 2 obč. zák., podle něhož si strany mohou ujednat svá práva a povinnosti odchylně od zákona až na výjimky, mezi něž patří právě i úprava právního postavení osob. Jestliže zákon připouští, aby spolky za účelem realizace jejich společného zájmu založily nový spolek jako svůj svaz, pak jde o úpravu právního postavení osob, tj. o úpravu, od které se nelze odchýlit. Jiné osoby než spolky proto svaz jako spolek spolků založit nemohou a nemohou být ani jeho členy.

V minulosti relativně velmi nedávné nebylo nic neobvyklého, že členové členských organizací určitého svazu byli současně i členy tohoto svazu, což platný občanský zákoník už neumožňuje (členy svazu jsou podle § 214 odst. 2 obč. zák. spolky, jež k uplatňování jejich společného zájmu založily nový spolek jako svůj svaz). Ohledně sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb. přitom platí fikce jejich transformace na spolky, takže se nadále řídí právním režimem spolků. Jenže ustanovení § 214 odst. 2 obč. zák. upravuje postavení právnických osob, takže jde o úpravu kogentní. Spolky, jež mají svazovou povahu (svazy), proto musí své stanovy upravit tak, aby neodporovaly kogentním ustanovením zákona, tj. tak, aby jejich členy nadále mohly být zase jen spolky a nikoli třeba fyzické osoby, buď přímo, nebo zprostředkovaně jako členové členských spolků svazu. Porušení této povinnosti, jež musela být splněna do 1. 1. 2017, může vést ke zrušení spolku soudem, samozřejmě až poté, co nebude ani ve stanovené lhůtě sjednána náprava. Druhou možností je to, že upraví název svého spolku tak, aby neodporoval ustanovení § 214 odst. 2 obč. zák. v tom, že v názvu spolku je vyjádřena jeho svazová povaha. Nadále pak vystupuje jen jako spolek a ne jako svaz.

Svaz je tedy pouze spolek spolků, fyzické osoby jednoznačně jeho členy být nemohou. Otázkou ovšem je, zda takové svazy (tj. spolky, které byly založeny jinými spolky), mohou mít pobočné spolky, a zda případně členy alespoň těchto pobočných spolků mohou být jiné osoby, nežli zase jenom spolky, především zda členy takových pobočných spolků by přece jen nemohly být osoby fyzické.

Je nepochybné, že mohou existovat spolky, jejichž členy jsou jiné spolky a vedle nich i fyzické osoby. Takové spolky však nemají svazovou povahu, nejde o svaz a název takového spolku proto nemůže vyjadřovat jeho svazovou povahu, protože by byl klamavý.

Není však důvodu, proč by svazy, jež jsou vlastně spolky spolků, a právě jen spolků, ale jež jsou pořád spolky, nemohly mít pobočné spolky jako své organizační jednotky nadané právní osobností v rozsahu určeném stanovami svazu (a navíc též zapsaném do spolkového rejstříku). I svazy tedy mohou mít pobočné spolky.

Musíme si ovšem uvědomit to, co bylo zmíněno již výše. Protože svaz je vlastně spolkem spolků, mohou jeho členy být zase jen spolky. Avšak spolky pobočné jsou jeho organizačními jednotkami (dikcí dřívějších předpisů filiálkami či pobočkami), nejsou jeho členy. Pobočné spolky svazu tedy nejsou jeho členy coby nového spolku vytvořeného jinými spolky. Jen trochu jinak řečeno, členská základna svazu se dělí mezi pobočné spolky, z nichž tento svaz sestává (má se totiž za to, že se vznikem členství v pobočném spolku vzniká i členství ve spolku hlavním, § 234 obč. zák.). Ani členy pobočných spolků svazu proto (zpravidla) nemohou být fyzické osoby, protože fyzické osoby nemohou být členy svazu.

Jedinou výjimkou (kdy členy pobočných spolků svazu mohou být i fyzické osoby) je právě situace, kdy stanovy (tj. stanovy hlavního spolku, v tomto případě stanovy svazu) určí, že s členstvím v pobočném spolku členství ve spolku hlavním nevzniká. V takovém případě totiž členové pobočného spolku nejsou členy svazu a lze tudíž připustit, že by mohlo jít i o fyzické osoby (jež sice jsou členy pobočných spolků svazu, ale podle jeho stanov nejsou členy svazu jako spolku hlavního). Jestliže stanovy neurčí jinak, zejména když v tomto směru neurčí nic, vzniká s členstvím v pobočném spolku, a to kterémkoli z pobočných spolků, pokud jich má hlavní spolek více, i členství ve spolku hlavním.

Proč takový rozklad o tom zda je nějaký spolek svazem, nebo jen spolkem. Je to důležité z hlediska právního postavení osob. Je rozdíl, zda spolek zastupuje jednotlivé osoby, nebo spolky, jak z hlediska společenského významu, tak z pohledu poskytovaných dotací. Například Ministerstvo mládeže a tělovýchovy ve svých programech zásadně rozlišuje, zda se jedná o program určený pro spolky, nebo pro svazy.

Zdeněk Ertl