Konzervativní kabinet v podstatě jen lokajsky plní požadavky zbožštělých ratingových agentur a likviduje sociální výdaje obyvatelstvu. Dosud se tupé škrty začínají proměňovat legislativně na promyšlenější likvidaci sociálního státu. A co se vlastně děje?

Zdráhavě jak politici, tak i neoliberální ekonomové přiznávají to, co vidí každý – jejda krize zdaleka neskončila a hned tak jen neskončí. Jednu věc však nejsou ochotni připustit (i když výjimky jako francouzská exministryně financí Lagardeová tiše mrmlá o tom, že by se měla trochu povolit investiční politika do výroby a i v podobě zvýšených mezd a spotřeby, se občas kníkavě ozvou), že dosavadní politika masívního přesunu peněz do kapes bank a investorům k ničemu nevedla. Chytří lidé již spočítali, že se jim za poslední čtyři roky celosvětově napumpovalo 18 bilionů dolarů (to číslo je 18 000 000 000 000 a pokud si to znásobíte 17x dostanete astronomickou a nepředstavitelnou sumu v korunách).

A to na radu těch, kteří se na startu a jejím procesu nebývalé krize podílely a podílejí a vydělávají – ratingových agentur. Paradoxně došlo k „zbožštění“ těchto soukromých ekonomických soudců , poradců a investorů (i katů) v jedné roli. Ostatně, když před 14 dny zvýšený rating agentury Standard & Poor's o dva body ocenil za škrtací lumpárny i Českou republiku, vydával ministr financí zvuky, připomínající lidské štěstí v některých ložnicích.

Jenže škrty v sociální oblasti a obecně právech občanů, které na jedné straně neoliberálové uplatňují podle receptů ratingových společností, a gigantické přesuny jak tištěných, tak i peněz „z práce“ do rukou finančních spekulantů, jaksi nevedou ani k blikavému světlu na konci krizového tunelu. Naopak – a my Češi dobře víme, co je to tunel – děsivá trasa, vedoucí přes likvidaci sociální práv k okleštění demokratických práv, se prodlužuje. Vláda zkorumpované pravice nám to předvádí od roku 2006 .

Ostatně tak „renomovaná“ firma, za níž patrně Kalousek nahradil svoji exlidoveckou víru v Boha, američtí vyšetřovatelé vyšetřují, zda původní záměr analytiků Standard & Poor's snížit hodnocení hypotečních dluhopisů vyšší manažeři firmy svévolně nezměnili. Pokud vláda najde dostatečné množství důkazů, které by toto podezření potvrdily, vyvolá to občanskoprávní spor a vážně to zpochybní tvrzení ratingové firmy o tom, že rozhodování jejích analytiků je nezávislé a nepodléhá obchodním tlakům. Ratingové agentury masivně vydělávaly na přidělování nejvyšších hodnocení řadě problematických hypotečních půjček, což vzbuzovalo dojem jejich bezpečnosti a vysoké hodnoty. O blížící se prasklině v bublině ani necekly. Tolik k novým Bohům.

Bezradnost a zároveň fanatické přimknutí (vázané na své zaměstnavatele – banky, fondy, investiční společnosti) se ke globálním spekulantům platí nejen pro USA, Asii, Evropskou unii, ale v plné míře i pro vládu České republiky. Ohromující ale je, že ideologické bariéry snižují schopnost myšlení mainstreamových ekonomů, kteří nejsou schopni, než papouškovat „odborné“ voloviny typu: „Cena benzinu roste, protože roste světová cena ropy a plynu“. Když ovšem cena na světových trzích těchto komodit klesá, nejsou schopni vysvětlit, proč stejně tak neklesá – v příslušném poměru a rychlosti – i cena pohonných hmot u nás. Vtírá se mi pocit, že všichni prošli nějakým školením následníka Ivana Petroviče Pavlova. Každý absolvent byť i střední ekonomické školy přitom ví, že hrubý domácí produkt je tvořen i objemy výdajů na důchody, sociálními dávkami, příjmy a tudíž v neposlední řadě obecně spotřebou obyvatel, a to nejméně z jedné pětiny, ne-li čtvrtiny!

Nyní tvrdí, že zpomalený růst hospodářství ČR je (jak kjinak, než pochopitelně) vázán na zpomalený růst zemí EU a zvláště Německa. No to je poznání hodné Nobelovy ceny za bystrost. Nebýt toho, že jaksi nejsou – uff už pokolikáté – schopni vysvětlit, proč zpomalují, resp. udržují recesivní stav velké ekonomiky EU, ačkoli napumpovaly do bank a kapes investorů takové sumy peněz.

Důsledkem toho, že údajní odborníci – ekonomové zcela selhávají, je skutečnost, že jejich sociologické, sociální, politické a zvláště ekonomické problémy řeší sociologové a politologové. Ti se naopak v drtivé většině domnívají, že komplexní pohled na krizi 21. století vede k poznání, že navrhovaná řešení jsou jen globálním kasinem, vedoucím k bezdůvodnému a bezuzdnému přesunu obrovských prostředků od mas k elitám a tudíž že jdou špatným, ba fatálním směrem. „Zvykejte si na nižší životní úroveň!“ běží nápis v tomto tunelu. A bezpráví, dodávám.

Jiří Kouda
Psáno pro Prvnizpravy.cz